Bitva v Údolí Ia Drang
Bell UH-1, Bruce Crandalla a američtí vojáci 1. jízdní divize
Trvání: 14. listopad - 18. listopad 1965
Místo: Údolí La Drang, Jižní Vietnam
Výsledek: Obě strany si nárokují vítězství
Bitva v údolí Ia Drang byla první velkou bitvou mezi jednotkami USA a Severního Vietnamu, jenž se odehrála mezi 14. až 18. listopadem 1965. Jednalo se o jeden z prvních "nájezdů helikoptér", které byly součástí nové taktiky USA ve Vietnamu "Najít a zničit".
7. pluk kavalérie měl provést výsadek na malé pláni, nazvané přistávací zóna Paprsek X, která se nacházela v údolí Ia Drang v Centrální vysočině. Poté měl v okolí vyhledat a zabít příslušníky Vietkongu. Krátce po přistání prvních vrtulníků Bell UH-1 "Huey" zadrželi američané vystrašeného severovietnamského vojáka. Ten jim prozradil nečekaně špatné zprávy, že v hoře Chu Pong necelé 2 km od přistávací zóny se v tunelech nachází přes 1 600 Severovietnamců. Američanů bylo během první fáze výsadku pouze 75. Výsadek sice dále pokračoval a na přistávací plochu se postupně dostalo přes 450 Američanů, avšak nepřítel měl stále značnou početní převahu.
Krátce poté co zajali severovietnamského vojáka se Američané dostali pod prudkou palbu. Ze západu na ně zaútočili příslušníci Severovietnamské lidové armády (VLA). Američané zaujali obranná postavení okolo přistávací zóny a snažili se zabránit Severovietnamcům vstoupit na pláň, kde by mohli způsobit značné škody vrtulníkům, které by byly posléze nuceni zónu uzavřít. V takovém případě by Američané měli jen malou naději na přežití. Brzy nato VLA obklíčila celou zónu Paprsek X. Během bojů byla odříznuta jedna americká četa, která po celý zbytek dne odrážela útoky Severovietnamců. Tvrdé boje pokračovaly i přes noc, kdy se oddíly VLA a Vietkongu snažili dostat na přistávací plochu.
Dopoledne příštího dne se zdá, že Severovietnamci a partyzáni začínají mít navrch. Poté co zaměřili svou pozornost na jih, zdecimovaly 2 americké čety. Velitel 7. pluku kavalérie Harold "Hal" Moore proto vydává kód "Zlomený šíp", jenž znamená, že je jednotka v nesnázích a žádá vzdušnou podporu. Brzy nato se na scéně objevují všechny stíhačky, bombardéry a vrtulníky z širokého okolí, jenž na nepřítele shazují bomby, napalm, střílí rakety a ničí nepřátele kulometnou palbou. Dále se do podpory američanů v údolí přidavají i dva dělostřelecké prapory. Po krátké přestávce v boji vydává podplukovník Moore rozkaz osvobodit odříznutou četu. To se posléze podaří, avšak četa je silně zdecimovaná. Podpora ze vzduchu však dále pokračuje a příslušníkům VLA a Vietkongu postupně docházejí síly. Podplukovník Moore vydává 18. listopadu rozkaz k proražení z přistávací zóny. VLA a Vietkong se posléze stahuje za hranice do Kambodži, kam již američané nemohou.
18. listopadu se bitva pokládá za skončenou a Američané se z oblasti stahují. Během bojů padlo více než 230 Američanů, což bylo od začátku americké intervence ve Vietnamu zdaleka nejvíc obětí. Generál Westmoreland i tak pokládal bitvu vzhledem k počtu obětí na obou stranách za vyhranou. Ve skutečnosti však operace v důsledku taktiky "najít a zničit" postrádala větší smysl. V podstatě šlo jen o to, která ze stran utrpí větší ztráty. Oblast byla po odchodu Američanů znovuobsazena vojáky VLA a Vietkongu.
Bitva jasně ukázala americké veřejnosti, že válka ve Vietnamu bude mnohem více než jen boj s partyzány. Válka nyní hrozila eskalovat do mnohem většího konfliktu se Severním Vietnamem. Americká veřejnost postupně přestávala válku ve Vietnamu podporovat.
Na motivy událostí bitvy byl v roce 2002 natočen film Údolí stínů (We were soldiers), ve kterém si hlavní roli podplukovníka Moorea zahrál herec Mel Gibson.