2. část - Zbraně pro VC
Pistole
Tokarev TT
Munice: 7.62 mm TT
Kapacita zásobníku: 8
Celková délka: 196 mm
Délka hlavně: 116 mm
Váha: 840 g
Standartní ruská poboční zbraň během a po 2. svět. válce, vyvinutá konstruktérem Tokarevem v roce 1930. Později byla nahrazena Makarovem. Kopie této zbraně byly vyráběny v mnoha zemích východního bloku. Třeba v Číně a Severní Koree.
Makarov
Munice: 9mm Makarov
Kapacita zásobníku: 8
Celková délka: 161 mm
Délka hlavně: 93 mm
Váha: 730 g
Pistoljet Makarova (PM) byla navržena jako malá poboční zbraň pro policisty a armádní důstojníky v Sovětském Svazu. Konstrukce zbraně vychází ze slavného německého Waltheru PPK. Je jednoduchá, spolehlivá a účinná. Její kopie se vyráběla v Číně a v tehdejším Východním Německu. V roce 1950 nahradila Tokarev jako standardní poboční zbraň Rudé Armády.
Revolver .38
Munice: 0.38 special
Kapacita bubínku: 6
Revolvery jsou jednoduché a spolehlivé zbraně. Toto je čínská kopie jednoho modelu firmy Colt.
Pušky, samopaly, odstřelovačky a ostatní
AK-47
Munice: 7.62x39 mm
Kapacita zásobníku: 30
Rychlost střelby: 600 ran za minutu
Kalašnikov, neboli ''Ákáčko'' je výborná ruská zbraň, používaná a vyráběná v mnoha státech. Je velmi přesná, spolehlivá a lze ji použít v téměř v jakémkoli prostředí. Je to velmi silná zbraň, která dokáže na krátkou vzdálenost prostřelit i slabší pancíř, ale má poměrně velký zpětný ráz. Je to jedna z nejlepších zbraní používaných nepřítele. Mnoho amerických vojáků dává přednost kořistním AK před standardní výbavou. Ne jenom kvůli její větší spolehlivosti, ale také pro zmatení nepřítele - výstřely z AK jsou jasně rozlišitelné od výstřelů amerických zbraní.
PPŠ-41
Munice: 7.62 mm
Kapacita zásobníku: buben se 71 náboji nebo zásobník s 35
Rychlost střelby: 900 ran za minutu
Slavná sovětská Pepeška byla za 2. svět. války velice rozšířená. Po válce byla vyráběna ve velkém počtu exportována do mnoha zemí. Díky velké kapacitě zásobníku a rychlé střelbě je při bojích v uzavřeném prostředí velice užitečná.
PPS-43
Munice: 7.62 mm
Kapacita zásobníku: 35
Rychlost střelby: 700 ran za minutu
PPS-43 je pravděpodobně nejlepším sovětským samopalem z období 2. svět. války. Byl navržen a vyráběn v Leningradu během obležení. Po válce byl ve velkém exportován do Číny a Severní Korey.
SKS SImonov
Munice: 7.62x39 mm
Kapacita zásobníku: 10
Simonov byl navržen za 2. svět. války. Hromadná produkce začala až po válce. Kopie této zbraně se vyráběly v Číně, Serverní Korei, tehdejším Východním Německu a bývalé Jugoslávii. Předpokládá se, že se vyrobilo celkem kolem 15 miliónů pušek. Je to přesná a spolehlivá zbraň.
přejít na hlavní stránku Zbraně a technika
Lovecká brokovnice - Baikal IZH-43
Ráže: 12
Klasická lovecká dvouhlavňová brokovnice. Na krátké vzdálenosti je extrémně smrtící.
Kulomet Děgtarjev Pěchotnij
Munice: 7.62x39 mm
Kapacita zásobníku pás 100 nábojů umístěný v bubnu
Rychlost střelby: 650 ran za minutu
Sovětský lehký kulomet z konce 2. svět. války, který byl hromadně vyvážen do mnoha zemí. Jeho výhodou je, že používá jako munici stejně střelivo ráže 7.62 mm jako SKS a AK47.
SVD Dragunov
Munice: 7.62x54 mm
Kapacita zásobníku: 10
Snajperskaja Vintovka Dragunova byla navržena jako odstřelovací puška, ale její hlavní rolí v sovětské armádě bylo prodloužení efektivního dostřelu pěchotního družstva poskytnutím palebné podpory na velkou vzdálenost. Konstrukčně vychází ze slavného AK a je extrémně odolná a přesná. Jako odstřelovací pušku ji používá mnoho armád na světě.
Mosin Nagant
Munice: 7.62x54 mm
Kapacita zásobníku: vnitřní na 5 nábojů
Ačkoliv historie této ruské zbraně začíná v roce 1891, vyráběla se ještě dlouho po 2. svět. válce. Je to velice spolehlivá a přesná puška.
SVT TOKAREV1940
ráže: 7,62 x 64
hmotnost zbraně: 3,95 kg
délka zbraně: 1226 mm
kapacita zásobníku: 20 nábojů
Tokarev SVT1938 a jeho pozdější nástupce byl vyvinut za druhé světové války v Sovětském Svazu. Samonabíjecí puška vzor 1938 byla kritizována za různé nedostatky, které potom vzor 1940 napravil a to tak dobře, že bylo vyrobeno přes 2 milióny kusů verze 1940. Vzor 1940 se také vyráběl ve verzi umožňující střelbu dávkou. Byl vyráběn i jako odstřelovačský speciál s optikou PU s 3,5 násobným zvětšením, ačkoliv se neosvědčil tolik, jako jiné typy - především Mosin 1891/30.
Škorpión
ráže: 7,65 mm
hmotnost zbraně: 2 kg
délka zbraně: 270 mm
kadence: 840 ran/min
kapacita zásobníku: 10 - 20 nábojů
Samopal vz. 61 - Škorpión byl vyvinut a zkonstruován v tehdejším Československu pro potřeby tankových osádek, policie a speciálních jednotek. Při použití munice ráže 7,65 mm by úzký závěr nedokázal eliminovat zpětný ráz, proto je zbraň opatřena závažím, které tento ráz zmenšuje. Přesto se tento handicap nepodařilo úplně odstranit a přesná střelba dávkou je z této zbraně prakticky nemožná. I tak je tato zbraň pro své miniaturní rozměry celosvětově oblíbena a to bohužel zvláště u teroristických skupin. Zbraněmi tohoto typu byla údajně vyzbrojena i ochranka samotného Ho Či Minha.
Těžký kulomet ZB-37
Těžký kulomet ZB-53 (vojenské značení kulomet vz. 37) je vzduchem chlazená zbraň v ráži 7,92 mm Mauser založená na principu odběru prachových plynů z hlavně. Zbraň vychází z těžkého kulometu vz. 35, vyvíjeného od roku 1933 pro útočnou vozbu (dobový výraz pro tanky, obrněná auta a obrněné vlaky) a pro potřeby Ředitelství opevňovacích prací. Od svého předchůdce se TK vz. 37 liší zvláště možností plné zaměnitelnosti součástek. Vyráběn byl od roku 1937 až do začátku 50. let, nejprve pouze v Československé zbrojovce Brno, v roce 1939 byla výroba přesunuta na nově vzniklou Zbrojovku Vsetín. Licence na kulomet byla před válkou prodána do Anglie, kde byla vyráběna firmou BSA v Birminghamu po celou válku pro britská obrněná vozidla pod označením BESA1.
Dále byla zbraň v hojném počtu vyvážena do mnoha zemí, například do Rumunska, Jugoslávie, Argentiny a dalších zemí střední a jižní Ameriky a též do Číny, Íránu nebo Afghánistánu. Po okupaci tzv. Druhé republiky výroba dále pokračovala pro německý Wehrmacht. Vývoj ve Zbrojovce Brno za války ale neustal, hlavní objem výzkumu byl věnovám zvláště na zvýšení kadence a u pokusných vzorků bylo dosaženo kadence až 1350 ran za minutu. Postupem doby ale docházelo k útlumu výroby ve prospěch německých typů a po válce pokračovala výroba nejprve jako dokončování ze součástek ještě z válečné produkce, v menší míře pak následovala novovýroba.
Kulomet se v předválečném období vyráběl ve třech verzích: pěchotní (tato verze mohla být používána v lehkém opevnění), pro těžké opevnění s těžkou nežebrovanou hlavní (označení „O“) a pro útočnou vozbu (označení „ÚV“). Dále ještě bylo odlišné provedení exportních kulometů dle požadavků zákazníka.
Vzhledem k tomu, že původně byl kulomet vyvíjen pouze pro potřeby útočné vozby a opevnění a pěchota zpočátku o rychlém nahrazení relativně spolehlivých kulometů vz. 7/24 a vz. 24 neuvažovala, bylo řešení polní trojnožky odsouváno a první konkrétní podstavce byly předvedeny teprve v červenci 1938. Konečná verze byla schválena až 17. 1. 1939 pod označením podstavec vz. 37 (tovární značení ZB-308).
Do 15. října 1938 převzalo MNO celkem asi 6000 kusů kulometů vz. 35 a 37. Starší kulomety vz. 35 armáda ochotně předávala na export výměnou za novější kulomety vz. 37. V létě 1938 docházelo k přezbrojení jak u útočné vozby (LT vz. 35), tak i v objektech těžkého opevnění (u Ženijního skupinového velitelství II. Hlučín - objekty úseku MO.
