Bajonety na zbraních
Bajonet
Bajonet (z francouzského slova „baïonnette“) případně bodák, dříve i bodlo, je bodná, případně i sečná zbraň podobná noži nebo dýce, upevňovaná k hlavni dlouhé ruční palné zbraně zejména pušky, aby jí bylo možno v případě potřeby použít k napadení nepřítele nebo obraně nositele této palné zbraně. V současnosti jde o zbraň spíše zřídka a většinou pouze nouzově využívanou (povětšinou když dojde munice a je nutno bojovat primitivními manuálními technikami v soubojích muže proti muži. Takový souboj je obvykle veden nejen bajonety či noži, ale i polními lopatkami či jinými vhodnými předměty). Moderní bajonety mohou většinou plnit i jiné funkce, například bojového nože nebo nůžek na stříhání drátu.
Pohled na bajonet reálným obrázkem - autor obrázku parmen94[CZ]
Tentýž bajonet zobrazený přímo ve Vietcongu
Vznik a vývoj
Bajonet vznikl pravděpodobně v 17. století ve Francii, původně nejspíše zastrčením nože do hlavně pušky, kdy při tehdy používaných nepříliš spolehlivých mušketách dával svému držiteli možnost obrany proti útokům nepřátel. Na druhou stranu, bajonet tohoto druhu vyřazoval i mušketu vojáka který jím byl vybaven, a proto poměrně rychle dochází u francouzské pěchoty k zavedení bajonetu nasazovaného vedle hlavně.
S jeho rozšířením rychle mizí dosud existující pluky pikenýrů, protože voják vybavený mušketou s bajonetem v sobě kumuloval kapacitu obou doposud se doplňujících druhů pěších vojsk. Zavedení bajonetu ovlivnilo i dosavadní taktiku nasazení vojsk - nejen umožnilo obranu střeleckých pluků v sevřeném útvaru proti jezdectvu, nýbrž ovlivnilo i vznik lineární bitevní taktiky, v níž frontální bodákový útok sevřených řad sehrával důležitou roli.
Délka bajonetu se postupem doby zvětšovala, někdy až do délky čepele přes 50 centimetrů a někteří vojevůdci, např. generalissimus hrabě Alexandr Vasiljevič Suvorov (známý svým výrokem: „Kulka je slepá, ale bajonet je moloděc.“) dávají přednost úderné síle linií bajonetů před palebnou silou mušket. Bajonet se liší od bodáku zejména tím, že je na jedné či obou stranách (dle armády) naostřen.
Bajonet si svou roli zachoval až do poslední třetiny 19. století, kdy s rozvojem palebné síly moderních střelných zbraní, staly se bodákové útoky těžko proveditelnými a pouze za cenu těžkých ztrát. Přesto byly prováděny ještě během první světové války a v menších měřítcích i během druhé světové války a v pozdějších konfliktech, avšak bajonet během zákopových bojů první světové války postupně ztrácí na významu i délce. Bajonet si dodnes stále zachoval svou hodnotu jako zbraň pro střety na krátkou vzdálenost, a je většinou armád stále používán, i jako součást příslušenství moderních útočných pušek.
Bajonet zavěšený na odstřelovačce SVD Dragunov
Ve Vietcongu lze užívat bajonety a to jak na amerických zbraních, tak i na ruských, které používali vojáci z komunistického Severního Vietnamu. Bajonety jsou opravdu užitečné bodné a účinné zbraně a za vůbec nejuniverzálnější zbraně se dá označit M16 a AK-47 Kalašnikov. U těchto zbraní lze použít nejen nasazení bajonetu, tak i oba režimy střelby: Plně automatická střelba i jednotlivé výstřely.
Do univerzálnosti se dá započítat i ruská odstřelovačka s puškohledem SVD Dragunov, se kterou se pomocí bajonetu dá nepřítel zblízka zneškodnit. Odstřelovač se spíše drží v jednotce v pozadí, nicméně člověk nikdy neví, kdy se použití bajonetu na krátkou vzdálenost může stát jako velmi zlaté.
Zbraně pro použití bajonetu: M16, Karabina M1, SKS Simonov, AK-47, SVD Dragunov